Nicko McBrian

Slavnější něž jakýkoliv jiný bubeník se stylem takovým novým a zřetelným jako přičapená a živá je jeho tvář, Nicko McBrain je vtipálkem a vynikajícím člověkem, jakého zbožňují všichni v Iron Maiden.

"Nepamatuji si na jediného bubeníka, který by se k svému řemeslu hodil tak perfektně," říká Steve Harris. "Nicko hraje na bicí způsobem, jaký většina kytaristů hraje na své kytary (jeho bicí jsou všude okolo, tón po tónu, nikdy jsem nic takového neviděl)! On prostě nebubnuje stylem, že drží paličku, Nicko se dokáže vcítit do věci a rozproudit rytmus všude okolo a držet sním tempo každý každý večer a to je pro mě jako pro basového hráče fantastické. To znamená, že nikdo z nás si nemůže dovolit vydat ze sebe méně než 100%,"říká Steve Harris.

Když se zeptáte na jeho umění samotného Nicka, dostanete velice skromnou odpověď. "Každý bubeník má svoji jedinečnou metodu hraní," hovoří. "Já jen dělám, co dělám a k mému velkému štěstí, to co dělám se fanouškům Iron Maiden líbí.

To teda určitě. Nicko se k Iron Maiden dostal v roce 1983, v době nahrávání alba 'Piece Of The Mind'. Stále považované mnohými fans za jedno z nejlepších matalových alb vůbec. Je velmi těžké se představit jak by vypadala taková umělecká díla jako 'Where Eagles Dare, 2 Minutes to Midnight, Can I Play With Madness, Be Quick Or Be Dead, nebo Man On The Edge' bez Nickovo ohromného stylu.

Co se týká hraní naživo, je to otázka zda je lepší po technické stránce Nicko, nebo jeho předchůdce Clive Burr. Pro mnoho z nás by to mohl být právě Nicko, ale je pravda, že Clivea si již moc fanoušků Iron Maiden nepamatuje. Ale co se týká vystoupení techto dvou bubeníků po osobní stránce, není pochyb, že vyhrává Nicko. The Mad McBrain, tak zní Nickova přezdívka, kterou nu dali fanouškové. Po Eddiem je Nicko druhým maskotem Iron Maiden.

Michael Henry McBrain se narodil v Hackney, East London, 5.června 1952. Nesmějme se, ale rád se přiznal, že když byl malý, dali mu přezdívku Nicky, protože se tak jmenoval jeho oblíbený medvídek- Nicholas The Bear. "Brával jsem ho sebou všude a tak mě moje rodina začala ze srandy říkat Nicky.Avšak když jsem měl problém, tak na mě volali Michael!"

Jeho první zkušenost z hudbou přišla s otcovou zálibou (Jazzem).Malého Nickyho vzorem byl Joe Morella, vynikající bubeník jazzové skupiny Dave Brubeck. "Představoval jsem si, že jsem Joe Morella hrající na bubny. Přišel jsem do kuchyně, sebral jsem si pár nožů a bouchal jsem s nimi po plynovém vařiči."

Otrávení jeho boucháním nářadí v kuchyni mu jeho rodiče koupily pořádnou bubnovací soupravu (to měl 12 let). "Mnoho dětí chtělo kolo anebo něco podobného, ale všechno co jsem chtěl já, byli bubny. Když mi otec s mámou konečně jeden koupili, bylo to jako všechny vánoce a svátky dohromady!"

Když v 15 letech odešel ze školy byl již přechodným hráčem několika hospodských skupin. V oblasti hudby si rozšiřoval svoje schopnosti hraním písní z otcovi jazzové kolekce, která byla plná nahrávek jako The Shadows, The Animals, The Beatles a The Stones. Na doporučení jiného bubeníka začal hrát i nespočetné množství velmi odlišných nahrávek. "Zkoušel jsem všechno -pop, náboženskou hudbu, nebo množství rozličného rockového materiálu, nepřemýšlel jsem o tom, jestli se mi ten styl líbí, nebo ne. Všechno to bylo prostě jen v rámci cvičení a v tomto ohledě byl výběr množství stylů velmi dobrý a prospěšný."

Jeho první pořádnou skupinou byla The 18th Fairfield Walk, která přebírala písně od Otis Redding a Beatles. Potom vstoupil do skupiny Wells Street Blues Band, kteří hráli nejčistší bluesovou hudbu. Nicko v té době hodně koncertoval a hrál s téměř neznámýmí, nebo jen málo známými jmény, jako byl například zpěvák a klávesista Biily Day (který si jako první začal ze srandy říkat Nicko), The Blossom Toes (které byl členem i později známý kytarista Jim Cregan) a jiní.

V roce 1975 se stal členem Streetwalkers, skupiny která se zformovala se zbylých členů Family (zpěvák Roger Chapman a kytarista Charlie Whitney). "Byli to opravdoví kamrádi a Streetwalkers byla skvělou malou skupinou. Proč se nikdy neprosadili, to nevím." Bohužel, Streetwalkers byla skupina určená je do premiéry 70 let. (dobré alby, žádné hity) Do té doby, než se stal členem Iron Maiden, NIcko pracoval dočasně se skupinami na jejich albech. Nejvíce je známá jehoo spolupráce s Pat Travers Band (na jejich desce 'Makin Magic' z roku 1976), potom s francouzskými punk-metalisty Trust, kteří vystupovali s Iron Maiden na turné roku 1981 ve Velké Británii.

Steve si Nicka pamatoval hlavně z dob kdy hrál se trojčlennou skupinoi McKitty, která vystupovala s Iron Maiden na open-air festivale v Belgii. "Pamatuji si, že McKittyho kytara se v průběhu vystoupení rozbila a Nicko dokončil jeho část bubenickým sólem, dokud ji neopravil. Do té doby jsem si myslel, že bubenické sóla jsou dost nudné, ale tohleto byl nejlepší zážitek z celého vystoupení. Takže potom co odešel Clive, byl Nicko prním člověk na kterého jsem myslel."

Samozřejmě nikdo, ani Nicko není dokonalý s´a přiznává, že má svoje 'zábavné nálady', jak je sám nazývá. "Jednu minutu se vyšvihnu a to jsem pán PÁRTY NA CELOU NOC! Potom další minutu jsem deprimovaný a jsem pán PODRÁŽDĚNÝ. Ale takhle to fakt funguje. Snad nikdy nepotřebuji, aby jsem se musel psychicky připravit na vystoupení. Protože pro to co hraji, pro to co každý ze skupiny hraje je lepší být psychicky čerstvý! Jinak budete zaostávat."